Izvorni znanstveni članak
Ritmický faktor v linerární organizaci staroslověnské věty
Radoslav Večerka
Sažetak
Lineární organizace věty záleží v umístění větnych komponentů jednak v rámci věty jako celku (pozice incipitní, mediální a finitní), jednak ve vztahu k jiným komponentům téže věty, a to z hlediska jejich vzájemného pořadí (antepozice a postpozice) a z hlediska jejich vzájemné vzdálenosti (pozice kontaktní a distantní). Rytmický faktor se přitom uplatňuje v postavení proklitik a enklitik.
Proklitické byly v staroslověnštině negativní partikule ne (§3) a ni (§4), předložky (§5), spojky a partikule a, i, da, to, nъ (a li ve funkci spojky) (§6). Enklitika byla trojí povahy: a) Větné partikule a spokjy bo, že, li (b) byly enklitické v rámci věty jako celku. b) Krátké zájmenné tvary vztahující se k syntaktickým substantivům a postverbia (§12) byly enklitické k určovanému jménu. Dvojaká byla však motivace postavení c) enklitik vztahujících se k verbálnímu predikátu, at už to byly kráké tvary zájmenné (§9), nebo tvary pomocného slovesa byti v perifrastickém préteritu (perfektu) (§10) či v perifrastickém kondicionálu (§11): byla enklitická bud ve vztahu k samému slovesu, nebo - při jeho větně konstitutivní povaze - v rámci věty jako celku. Jistá pravidelnost se projevuje dále i v řazení několika různých enklitik v jedné větě (§13). Pozici s enkitiky zčásti totožnou, zčásti specifickou zaujímá ubo (§14).
Ključne riječi
Hrčak ID:
14606
URI
Datum izdavanja:
30.9.1985.
Posjeta: 1.380 *